Kdo nemá sny a plány, jakoby nežil. Přežívá ze dne na den a ráno se těší, až večer půjde spát. Ten, kdo má své sny a plány, má smysl žít a nemusí jej hledat v příručkách. Pocit lítosti nad tím, že den nemá více hodin, potkává většinou toho, kdo je šťastný a je v podstatě úplně jedno, co jej šťastným udělalo. Touha prodloužit tyto pocity je tedy přirozená, stejně jako chuť žít.

Nevím, co vás vedlo k tomu, rozkliknout si tuto kolonku, ale když už jste tady, tak se se mnou ponořte do povídání, do příběhů, které se právě prvními slovy této stránky zabývají.

Snad mi dáte zapravdu, že na počátku je sen nebo přání, následuje plánování, jak svoje myšlenky zhmotnit, a potom přichází fáze, která je nejtěžší. Realizace. Zhmotnění něčeho, co jsme si vysnili. Ale proč ne? Proč si nevysnít něco, co se nám zdá nereálné, nemožné. Lidé odedávna toužili létat a dnes létají. Věřím, že se tomu dříve někteří smáli, ale byli tady lidé, kteří se svého snu nevzdali a šli si za svým. Právě díky těmto snílkům se uskutečnila díla, projekty ale i skutky, které by dnes bez výše jmenovaných třech fází neexistovaly.

Koktejly a sny, tak zněl název jednoho baru v nejmenovaném filmu, a já toto spojení rád používám. Také jsem si namíchal ze svých snů pár koktejlů a některým sklenicím se podíval na dno. O tom, a možná ještě o něčem jiném, to tady tedy je a bude.

Projekt, slovo, které ze sebe vyzařuje zvláštní kouzlo tajemna a věřte, nebo ne, ono je kouzelné. Když řeknete:,, Mám nápad“, tak nikdo ani moc nezvedne hlavu, ale když řekněte:,, Mám projekt“. To zní tak odborně, tak profesionálně, tak nadpozemsky :o). Většinou se někdo alespoň zeptá, jaký že to projekt máte?

Tolik náš přetechnizovaný slovník a lehká nápověda jak a hlavně kdy jej používat.

Na počátku všeho byl a stále je jeden táta, který žije svou a pro svou dceru. Od prvních pohybů, prvních zoubků, slov, krůčků s ní vše intenzivně prožívá. Jaká sláva, když udělala první tři kroky. Přesně si pamatuji, kde to bylo a odkud kam. Začala chodit a zrychlovala. Přišlo odrážedlo a kolo s postranními kolečky. Jednou sama řekla dost (také vím kde i proč) a kolečka šla pryč. Pravdou je, že se již nikdy nevrátila a tak nastal čas pobíhání po hřišti, držíc ji za sedlo. Jednou aniž by to věděla, už tam ta ruka nebyla a ona jela sama. Potom už jen vypilovat rozjezdy a brzdění. Ani jsem nevěděl, že toto dalo počátek, chcete-li projektu :,,Děti zpět do ulic“.

Pro zdokonalení jejího umu jsem na asfaltový plácek postavil čtyři špalky a vytvořil jí slalom. Vzdálenost mezi nimi jsem zkracoval a ona se musela čím dál více snažit svůj pohyb zdokonalovat.

Pořád to ještě nedává asi smysl, ale vydržte. Za pár chvil se totiž na našem provizorním slalomu objevili další děti. Prostě vyzkoušet si, jestli na to mají a ejhle na kole se nemusí jezdit jen rovně, ale dá se zde zažít i spousta legrace a zábavy. Další dny jsem postavil jednoduchou kolíbku k již vyzkoušenému slalomu a přidávají se i jiní, kteří mají kolo. Není pravda, že děti si nechtějí hrát a soutěžit, jen je k tomu musíme vést nebo jim to alespoň ukázat. Na začátku této civilizační tragédie, jak nazývám zotročování dětí pomocí (rádoby)technických vymožeností, které likvidují přirozenou touhu po pohybu, neboť zaberou tolik času, že jsou z nich děti opravdu unavené, anebo naopak, tak do nich zapletené, že ať tak nebo tak na pohyb není čas ani nálada. Přitom to začalo tak nevině. Nahradili jsme šlapací pohony elektromotory a tak jsme často svědky, jak v elektro autíčku sedí dítě, které téměř vytéká z plastového kokpitu této efektní napodobeniny nejlépe terénního vozu. To, že za ním celá rodina běhá, protože tato, promiňte mi ten výraz, knedla, ani neví, co s tím kolečkem v rukách má dělat. Ale nevadí, on asi nebude na sport, naznají rodiče a frk mu do ruky tablet s nesmyslnými střílečkami a jinými agresivními hrami. Knedla zůstává knedlou, ale alespoň je od něj klid a nemusíme honit a zvedat své nemotorné dítě v parku ze země. Když potřebujeme ještě něco výkonnějšího, pořídíme nějaké to „dělo“, ne nemyslím hračku, ale pořádný PC! Přesně takový, který si dokáže poradit se složitou grafikou a je fakt rychlý a k tomu ještě rychlý internet a garantuji Vám, že o dítěti neuslyšíte celý den a máte čas si v klidu chatovat, nebo laikovat nebo…..

Dnes jsou v nabídce i dětská elektro kola ….. Už fakt se nemusíme hýbat? Technika za nás vše vyřeší? Ano podpoříme farmaceutický průmysl, který bude vyrábět léky na hubnutí, na výživu a budování svalů, na regeneraci, na povzbuzení a já nevím co ještě, ale hlavně se nenadřeme a o to tady přeci jde nebo ne??

,,Dost“, říkám ,,dost“ a jednoznačně NE! Přestaňme degenerovat děti, když už jsme dovolili, aby se to stalo dospělým.

Ano, dostáváme se k podstatě tohoto mého počinu, mého nápadu a chcete-li, mého projektu, který se na počátku jmenoval: ,,Děti zpět do ulic“. Chvíli jsem totiž i tak svoji myšlenku šířil, ale postupem času jsem vše přejmenoval na: ,,Všichni zpět do ulic“. Naznal jsem, že to opravdu platí pro všechny. Vždyť světové studie jasně alarmují, jak se svět řítí do civilizační záhuby. Stává se z toho“ business“. Reklamy nám slibují, že pár minut právě na našich přístrojích Vám zaručí pevné a štíhlé tělo a pokud k tomu budete pít a jíst, co jsme Vám připravili, abychom Vám, nebo lépe řečeno Vašim peněženkám odlehčili, tak téměř zázrak je zaručen! Chemie a elektronika nám nahradí pohyb na zdravém vzduchu a možná se u toho budete moct dívat na svůj oblíbený seriál. A co lidé? Nemusím odpovídat, že??

Celý můj prožitý život jsem se snažil pohybovat vlastní silou. Sportoval jsem s minimálními náklady a pohyb si užíval. Od roku 1994 jsem v oboru zabývajícím se pohybem jako lektor, školitel, metodik a mám možnost srovnání vývoje, trendů a věřte nebo ne, nevycházejí mi žádné pozitivní výsledky.

Celé se to proměnilo ve velkou reklamní štvanici za novinkami a senzacemi. Je to jako s písněmi. Vše už tady bylo, jen to oblékáme do nových kabátů a snažíme se tomu dát moderní název a design. Dnes jsem svědkem, jak dobré myšlenky jsou přetvořeny na programy připravené za krátký časový úsek vydělat často velké peníze s dovětkem po nás potopa. Jak jsem psal, často dobrá myšlenka s kvalitním zpracováním v rukou businessmanů se změní v navoněný paskvil s množstvím rádoby metodických DVD, oblečků a efektních pomůcek. Vyškolí se rychlokvašky, zkasírují se často nemalé peníze a je po novince. Vyšumí a zbyde jen vzpomínka na odborný anglicko, a já nevím jaký ještě název.

Opustil jsem tento svět. Nikdy jsem se neztotožnil s myšlenkou, že bych měl dělat něco, za co bych se nepostavil jen proto, že je to moderní. To nechám těm ostatním. Jsem stará škola a ta byla poctivá, tvrdá, ale měla logiku.

I nadále jsem zůstal zastánce zdravého rozumu a kvalitní školy, která nepotřebuje velké prostředky na to, aby fungovala. Potřebuje pouze jedince, kteří chtějí pro sebe něco dělat akčně právě teď a tady. Nemusejí přejíždět do luxusních wellness center za rádoby kvalitním cvičením. Vím, dají Vám tam mýdlo, krém, ručník, jako že zdarma a dál?? Podstata bude zase jen v dobrém provedení cviku, který je přizpůsoben jedinci.

Rozhodl jsem se jít po staru. Jen s tím, co mám. Vrátit lidi zpět do ulic, parků a ještě jim ukázat, že zatím co jejich dítě si hraje, oni mohou být aktivně zapojeni do cvičebního programu, který jim chci nabídnout. Chci zvednout obličeje od obrazovek mobilních telefonů a odpojit je od sociálních sítí. Chci lidem přiblížit možnost sportovat zadarmo a kousek od domu. O tom všem můj projekt je.

Bude jej tvořit postupně několik pohybových programů s možností využití co největšího množství lidí rozdílných věkových, výkonnostních i hmotnostních kategorií.