Jak jinak nazvat sobotu 24. 9. 2016, která nás zastihla již od časných ranních hodin na Prateckém bikeparku? Sluníčko ještě o sobě nedávalo znát a my dodělávali poslední překážky pro závod. Jednalo se o tři železniční pražce položené jako překážka jezdcům na trať sprintu. Zdánlivá maličkost prověřila jízdní a někdy i letecké dovednosti jezdců, ale nepředbíhejme.

Přípravy na podzimní Pratecké hrby probíhaly téměř měsíc dopředu. Pracuje se na oficiálním logu, tvorbě letáků a zajišťování zabezpečení. Vyloupnout bikepark z nereprezentativního porostu byla otázka tříhodinové brigády, kdy se ukázal kolektivní duch lidí jak z Práce, tak i okolí. Tentokrát pěkná účast (cca 12lidí) zapříčinila, že se opět naše trať zaleskla v plné parádě. Další úpravy jsme již prováděli spíše nárazově. Jednalo se nám o hrabání listí a úpravu celkového dojmu. Nechtěli jsme usnout na vavřínech prvního kola, které se jelo na jaře a připravili jsme rozšíření našeho bikeparku o jeho další část. S,, požehnáním“ i pomocí SK Prace jsme vyčistili a upravili další nevzhlednou plochu za fotbalovým hřištěm. Zde je na místě vyzdvihnout pomoc pana Zdenka Pavlíčka, který nám sponzorsky vychází vstříc s technikou, bez které bychom nebyli schopni měnit tyto léty zanedbané plochy v užitečné sportoviště. Další neméně důležitou osobou je pan Radek Cinbálnik, který se mnou a s technikou od pana Pavlíčka strávil na bikeparku řádově desítku hodin, připraven zhmotnit moje představy. Dva dny před vypuknutím závodu jsme dolaďovali umělé překážky a zde bych se bez ochoty a umu pana Honzy Novotného a Karla Dvorského, na ty hromady dřeva mohl jen dívat. Děkuji všem, co jsem jmenoval i všem co jsem nejmenoval, jste oporou tohoto projektu, který by bez vás zůstal jen na papíře, nebo v mé hlavě. Všem těm děvčatům, ženám, chlapcům i mužům, kteří nejsou jmenovaní v tomto článku, kteří přišli ve svém volném čase a pomohli. Hrdiny nedělá deska s jejich jménem ale činy, které za nimi zůstávají a za to dík.

Sobota 24. září je již od rána prosvětlená sluncem. Trať je již od pátečního večera vyznačená a začínají se objevovat první závodníci. Trochu jsme překvapeni, že již  krátce po osmé hodině se objevují první děti. Registrace se začíná rozbíhat k naší upřímné radosti a bikepark ožívá prvními jezdci. Prezentační listiny se plní a vypadá to na opravdu slušnou účast. Jen pro představu a srovnání. Jarní kolo ještě bylo vyhlašováno bez rozdílu pohlaví, kdežto podzimní vyhlašování mělo jak ženskou tak mužskou kategorii. Neskutečný posun. Dalším potěšujícím zjištěním bylo, že na našem závodě narostla účast závodníků i z okolních vesnic a to je potěšující. Pro nás jsou tyto skutečnosti motorem do další tvorby a rozšiřování vyžití tohoto zábavného a přínosného parku. Proč přínosného, ptáte se? Přiznám se, že jsem na bikeparku celkem často. Prostě je to moje srdeční záležitost a tak celkem rychle poznám, jak je využíván. K mé velké radosti musím konstatovat, že jsem zaznamenal nárůst jezdců a jezdkyň, kteří se zde prohánějí a zlepšují svůj cyklistický um. Nezřídka zde zastihnu maminy s dětmi, které ještě tak tak po svých (myslím tím děti), někdy již na odrážedlech, zdolávají zformované tuny hlíny. Děti pro svůj rozvoj prostě potřebují výzvy a ne virtuální svět. Ten jim dopřejte před spaním ve formě pohádek, ale jinak je podporujte v jejich snaze a obětujte svůj čas. Nic víc než čas jim totiž dát nemůžete, protože nic víc než čas nemáte.

Koncem prázdnin a začátkem školního roku se začíná na trati vyskytovat prach a ten je tvořen právě zvýšenou intenzitou pohybu jezdců. Jsem mile překvapen a v duchu se ptám čím to je? Nezřídka zde zastihnu i větší skupinku dětí a výjimkou nejsou ani dospělí. Jindy zde zastihnu celé rodiny a podotýkám, že nejsou z Prace. Prostě vzali svačiny a dojeli si zajezdit. Naše práce má smysl, pomyslím si vždy, když toto vidím.