Říká se, že když umřete, vaše cesta směřuje za světlem na konci tunelu. To je zvláštní, že se mi hlavou honí myšlenky právě tímto směrem, ale myslím si, že i toto má co do činění s cyklistikou.

Jako děti jsme měli na kolech dynamo a někdy i několik světel jen abychom co nejvíce svítili. Tento malý generátor kladl odpor, ale díky své zarputilosti jsme my byli za krále silnic a jas našich světlometů o tom nenechal nikoho na pochybách.

Dnes je vše tak nějak jinak. Gramaříme a s tím jsme odsoudili velká světla do muzeí společně s jejich dynamy. Doba poskočila a světla se minimalizovala do blikaček titěrných rozměrů. Člověk je svědkem exhibice červených a bílých světélek různě se pohybujících po městech a okolí a slovo světlo zaměňujeme za blikačky.

Setkávám se s lidmi, kteří nechápou souvislost mezi jejich světlem a světlem na konci tunelu. Prý když umíráte, probíhá Vám před očima život jako nějaký zrychlený film. To znamená, že možná znovu jednou uvidím ten příběh, jak jsem za tmy sjížděl v lese asfaltovou silnici a vůbec nic jsem neviděl. Podvědomě jsem cítil tu nasládlou chuť něčeho, co může přijít, když potkám něco, co nemůžu vidět. Nebo ten příběh když jsem odbočil na cyklostezku, samozřejmě za tmy a díky své blikačce neviděl uprostřed cesty rozestavěné kužely pro bruslaře. Nevím, co bylo horší, jestli ten šok nebo cukernatost polibku té paní s kosou, která nikdy neodpočívá. Vše mi dochází až po zklidnění srdeční turbíny vytočené na maximum. Nemůžu vynechat ani setkání s cyklistou s umírajícím blikátkem zastíněným rozepnutou větrovkou, samozřejmě černou a bez reflexních prvků. Musím podotknout, že to setkání trvalo jen zlomek vteřiny. Viděl jsem jej totiž na poslední chvíli. Ani jsem mu nestačil říct, jak byl málem podobný své umírající blikačce. A třeba bude v mém filmu i kapitola o tom, jak jsem objevil opravdové světlo. To kdy vidíte, jste viděni a dokonce i respektováni (slovní spojení bylo použito bez souhlasu autora ). Už se nemusím bát, že nebudu vidět, že nebudu viděn a vím, že uvidím i ty, co vidět nejsou. Nemyslím mrtvé, ale jejich kandidáty, kteří neohroženě křižují cesty měst a jejich okolí. Mějte na paměti, že ten kdo vidí světlo na konci tunelu, už nemusí řešit, jestli byl viděn.