KAŽDÉMU KDE JEHO JEST a neb z herce divákem

Každodenní život mi připadá jako divadlo. Obsazuje nás do rolí dle scénáře a je celkem jedno, kdo je autorem. Jednou jedeme na služební cestu, potom s dítětem do školky, jdeme si zaběhat do lesa, jedeme na kole, loudáme se městem, jdu venčit svého čtyřnohého miláčka, atd.

Nekonečný výčet situací, ve  kterých se denně nacházíme, a které jsou součástí našeho života.

Ať chceme nebo ne, rozdíl tady je. Divadlo to je jeviště a hlediště. Jasné místo, jasné role. Herci mají své teritorium a diváci rovněž. Stává se, že někdy herec vstoupí do hlediště a divák je pozván na jeviště. V takovém případě je vše v rámci dohody a ohleduplnosti. Nikdo z nás není bůh a tak neví vše a už vůbec nemůže vědět, co se rodí v hlavě toho druhého. Přijměte pozvání na několik ukázek ze hry „Život mezi lidmi“

Klapka: Život mezi lidmi poprvé

Cyklista v teamovém perfektně i méně perfektně padnoucím dresu se motá zprava, zleva kolonou jedoucích i stojících aut. Jeho kolo těsně líže vysoký obrubník nebo zrcátko auta. Uf zase to vyšlo, pomyslí si se srdcem pracujícím ve vysoké kadenci. A co ten co visí za trolejbusem nebo za náklaďákem, jehož řidič nemá ani potuchy, že se za ním někdo vyváží. Taky dobrej, ne??

Jsou to skvělí herci, ale na špatném jevišti a nechovají se podle toho. Proč nepředvádíte svoje umění na singltreku nebo na slalomové trati. Proč nevisíte v balíku se závodníky? Řidič není bůh, on nevidí do Vašich hlav a tak Vaše myška mu nemusí připadat tak jasná jako Vám. Proč si neuvědomujete, že sem patříte jen za předpokladu dodržování pravidel a i ty by měly být doplněny tolerancí a ohleduplností.

Klapka: Život mezi lidmi podruhé

Hustej týpek ve fakt vostrým vohozu v integrálce skáče z hrany rovnou na placku. Přenos váhy a po zadním kole nemá problém dát několik metrů než to sklopí a rychlými sklápěním dokáže minout překážky na pravé i levé straně svých řídítek a hned vostrá brzda, protože prej nečekaná překážka. Fakt vostrej zašumí davem přihlížejících. Respekt jak se s oblibou říká.

Chcete to v rádoby dobovým slengu? Tak já říkám FUCK YOU kreténe!!!

Ta hrana je obrubník chodníku a tou plackou jsem nazval přechod pro chodce. A to že to ve vostrým tempu lámeš mezi nic netušícíma lidmi je opravdu vrchol tvé omezenosti. Vostrou brzdou jsem nazval to, že jsi stačil zastavit před nebo za nic netušícím člověkem, dítětem, které ve své rozvernosti nerespektuje pravou a levou stranu chodníku nebo stařenkou, která není dostatečně adaptabilní rychlosti této doby.

Jo kámo seš fakt na blbým jevišti a tito lidé nejsou a nechtějí být diváky ani součástí Tvé hry.

Proč neřádíš v bikeparku nebo na dunhillové trati? Proč si myslíš, že to vždycky musí dobře dopadnout??

Klapka: Život mezi lidmi potřetí

Jsme mladí a patří nám svět. Je to skvělí. Máme téměř všichni ifony, v uších narvaná sluchátka a nejsou pro nás hranice. Jsme fréé a všichni nám ….

Jo beru, ale to Tě neopravňuje k tomu nevnímat svět kolem sebe. Nemůžeš jít s celou partií roztaženej přes cyklostezku a neuhýbat. Nemůžeš nevnímat co se kolem tebe děje, protože posloucháš hodně hlasitou hudbu, která je fakt ,,boží“. Toto není místo pro debaty ani pro snění zvolil jsi špatný jeviště. Proč neležíš v trávě, nebo v křesle zmítán decibely. Nebo se svojí partou nestojíte bokem cest, které jsou určeny pro jiné účely.

Špatné jeviště!

Klapka: Život mezi lidmi po čtvrté

A máme děti a chceme pro ně to nej! Aby byly šikovné a vše se brzy naučily. Dejme jim svobodu pohybu jak od prvních krůčků, od prvních pokusů zkrocení nebo jen uvedení do pohybu různých odrážedel a jiných výmyslů rozvíjející jejich motoriku. Co na tom, že nedrží směr, že padají a často jsou objetí svých ambiciózních rodičů. Někde se to přeci musí naučit. To je argument.

To jo, ale proč riskovat. Vždyť my jsme odpovědni za svoje děti, stejně jako oni budou jednou zodpovědní za svoje děti a pokud je povedeme k tomu, že mohou vše a ostatní se podřídí tak potěš nás – víte kdo? Proč svému dítěti dávat k hlavě pistoli a hrát ruskou ruletu?? Proč to nejisté dítko posíláte do reje cyklostezek a silnic. Vše vždy nedopadne omluvným úsměvem. To chudák dítko se stává často neřízenou střelou a malér je fakt za dveřmi. Najděte mu to správný jeviště a nezaměňujte mu jeho svět za ten Váš. Jeho čas přijde.

Klapka: Život mezi lidmi po páté

Ale jsme taky staří a máme své čtyřnohé miláčky, jimž už nestačíme. Jim pak svobodu pohybu limitujeme délkou našich vodítek. Ty naše čtyřnohé radosti často neznaje ani základních povelů jsou očividně šťastní, protože je všude kolem tolik vjemů a oni musí vše stihnout. Řeknete si krásný spojení člověka, zvířete a přírody. Ano, ale znovu podotýkám, že i tato hra musí mít to správné jeviště.

Volně pohybující se byť čtyřnozí miláčci v blízkosti výskytu prostor určeným pro provoz aut, cyklistů in-line bruslařů a jiných skupin, stejně jako vodítka natažená napříč cest i cyklostezek. Stejně jako dítě je pes neřízená střela, která jedná impulzivně. Mám psát další proč nebo si je doplníte sami? Pokud znáte otázky myslím, že znáte i odpovědi.

Kolik scén a kolik dějů musíme zažít a navštívit abychom to pochopili?? A co se musí stát, abychom to chtěli pochopit??

Hrajme tedy na správném jevišti správnou roli. Pokud jsi cyklista, chodec, řidič nebo kdokoliv jiný, hraj svoji roli se vším všudy a nelez na jeviště, kde nemáš co dělat a pokud již vstoupíš na jeviště někoho jiného, chovej se natolik ohleduplně a mile, aby si nerušil a tvůj byť vědomý omyl byl pochopen s úsměvem.

Nevím jak tuto informaci dostat mezi lidi, ale co třeba začít u sebe? Jsem často svědkem těchto obrazů a za sebe Vám říkám, že chci vidět představení, na které jsem přišel. Díky za ohleduplnost při výběru Vašeho jeviště.

P.S. klapka: život mezi lidmi na živo

Nedá mi toto nenapsat a tím ukončit moje zamyšlení. Z jednosměrky se můžu dostat do další ulice jen po chodníku a tak volím tuto variantu. Ano, vím jsem na špatným jevišti a respektuji to. Na chodníku je téměř pusto prázdno jen máma s dcerou jdou vedle sebe. Ano jsou na správném jevišti a já dodržuji cca 5m bezpečnou vzdálenost odhodlán takto se šinout a nepoužívat ani citoslovců ani zvonku. Prozradilo mě však moje kolo na volnoběh svým cvrkáním. A teď to přichází:

Matka zpozorní otáčí se a stahuje nic netušící dceru stranou.

,,Promiňte“ omlouvá se mi

,,Ne! Vy mě promiňte, nemám zde co dělat“, odpovídám a pomalu projíždím vyměňujíce si s paní ohleduplné úsměvy.

V tom se to stalo.

Dítě nepochopitelně vstoupilo do mého směru. Jel jsem opravdu pomalu ale i přesto při stisku obou brzd se dostávám na přední kolo. SPD mě uvolnilo ze svého sevření včas a sedlo mě uštědřilo pohlazení zad. Nic se nestalo, jen úlek.

Předháníme se s paní s omluvami. Je to až komické, ale na druhou stranu krásné. Malá je zkoprnělá a tak jí říkám: „Vše je v pořádku“ a přeji jim pěkný den.

Připadám Vám jako Mirek Dušín z Rychlých šípů? Ne, to vážně nejsem. Tato příhoda se stala jen asi dva dny po napsání tohoto zamyšlení a já si uvědomil, že bude fajn, když si jej přečte co nejvíc lidí.