28.5. 2017 byla opět svedena bitva na Prateckém bitevním poli. Nešlo o demonstraci památné bitvy Tří císařů, jak by si mohli mnozí myslet, a tak kdo by čekal řinčení zbraní a salvy děl byl by zklamán. Nebyl však zklamán, kdo přišel s mírovými úmysly svést bitvu sám se sebou a stejně jako vojenští stratégové zvolit ten nejlepší způsob boje na zvlněné krajině Prateckého bikeparku.

Na začátku všeho musí být nápad. K realizování nápadu, musí být buď peníze, nebo srdce. Úplně jinou kategorií je však realizování VELKÝCH nápadů.

Udělat z ničeho závodní arénu s atmosférou velkých závodů právě pro lidi, kteří by na takové závody nejeli, stejně jako pro děti, které by se na takové závody ani neměli jak dostat. Moct zažít ten pocit, kdy jsem závodník.

To bylo mojí myšlenkou, kterou jsem se zabýval několik měsíců před samotným startem. Nastaly přípravy, vyjednávání a hlavně práce. Navezlo se spousta materiálu, namyslela se další část našeho bikeparku. Bylo potřeba sladit čas s technikou a počasím. Když byla technika, nebylo počasí, když bylo počasí, nebyla technika. Počasí nám moc nepřálo a tak jsme nakonec rozvážení hlíny na místa nových překážek s Markem Pavlíčkem i v dešti. Chtěl jsem mít vše na sobotní brigádu připraveno, abychom toho udělali co nejvíce. Letáková akce, vyhlašování v rozhlase oslovování jednotlivců mělo „nečekaný“ úspěch. Celkem, se nás tam od 8 do 15 hodin vystřídalo 6. Z toho dva z Prahy, jedna z Ostravy a dva lidé z Prace. Ti dva z Prahy byli Markéta Marvanová „Peggy“ s přítelem Adamem, neboť ze sympatizantů se stali mými spolupracovníky a tak již v 8 hod. stáli semnou s nástroji v ruce připraveni pracovat. Když mě v 9.30 hod.položili otázku, kde mám ty lidi, nevěděl jsem, co mám říct. Neskrýval jsem svoje zklamání. Pracovali jsme o to déle abychom udělali co nejvíce. I přes tento propadák jsem vypsal za 14 dní brigádu znovu.

Věděl jsem, že další víkend se jede závod a že pokud ani tato brigáda nedopadne, budu mít

čas během týdne trať nějak připravit i s nahodilými pomocníky.

Tentokrát se vše povedlo a na brigádě se vystřídalo cca 16 lidí, kteří přišli pracovat. To také bylo znát na přibývajících výsledcích. Zástupci obou pohlaví pomohli vytvořit i dotvořit většinu překážek do finálové podoby. Úpravu ploch kolem bikeparku, zpevnění překážek, úklid a sečení trávy S tím vším mi lidé pomohli a trať dostala důstojnou tvář. Drobnosti jsme doladili v týdnu a přidali ještě jednu překážku.

Během předcházejících hektických dnů se zařizovali banery, výhry, nafukovací brána prostoru startu a cíle, pískovali se poháry, tiskly se trika, diplomy, vyráběly se výherní placky, domlouvala se kamera, psal se scénář, upravovalo se auto pro natáčení atd. Od pátku do nedělního rána pracoval náš realizační team cca 20 hodin denně. Zkrátka a dobře je toho na organizátorech opravdu hodně, pokud chtějí připravit takový podnik, jaký se nám podařilo vytvořit.

Kategorie byly vypsány jako v loňském roce a pokud nějaká speciální nepřibude, budeme ve stejných kategoriích startovat i příště.

Nedělní ráno nás zastihlo v 4.30 minut na bikeparku. Chtěli jsme mít nafocený východ slunce. Potom domů, káva, snídaně a zpět. Konečně se nám rozběhla presentace a začali se trousit první závodníci. Trať začala ožívat prvními tréningy. Před odstartováním první kategorie bylo na trati již pěkně rušno. Páska s nápisem Lapierre oddělila diváky a nesoutěžící kategorie od závodní trati a na startu se seřadila odrážedla. Bylo velice milé pozorovat malé závodníky v trikách s loňským motivem závodu. Vrátili se i letos a neprodali svoji kůži levně. Boje se sváděli ve všech kategoriích. Nová část bikeparku, zvláště její

lenitost, nám dala nové možnosti ve vymýšlení tratí pro jednotlivé kategorie.

Každé kategorii byla trať představena předjezdcem, kterého dělal Adam na svém speciálu Lapierre Pro race 729, který sedlá na letošní Tour Divide 2017. Všichni jezdci si tak trať nesoutěžně projeli a seznámili se s ní. Novinkou také bylo podepisování zodpovědnosti rodičů za nezletilé. To víte, je to přece jen závod na vlastní nebezpečí a nikdy nevíte. My jsme si byli alespoň jisti, že rodiče ví, kde jsou jejich děti.

Odhodlání a vůle zvítězit se odrážela v obličejích všech. Nakonec se říká, že zvítězili nejlepší, ale já se to dovolím upravit na tvrzení, že zvítězili připravení. Technika a vybavenost, technika jízdy, síla v nohou ale i nezbytné štěstí, které třeba rozhodovalo při vybírání správné stopy při nájezdech i výjezdech, to vše mělo vliv na konečné pořadí. Věřte, že to co v tréningu hravě zvládáte, v závodě vždy vyjít nemusí. Příkladem nám byla závodnice Renča, která v tréningu projížděla danou pasáž několikrát, aby se nám v závodě skutálela z helipotu až na cestu. Nohy a ruce jí sice zdobí odřeniny a modřiny, ale svoji kategorii vyhrála. Kromě pár vyjetí z trati a lehkých pádů, se i na první pohled dramatické situace zvládli a tak se všichni mohli sejít v 17 hodin na vyhlašování výsledků.

Slavnostní chvíle podtrhovala i majestátná brána Lapierre, pod níž stály stupně vítězů, které si všichni vítězové mohli užít. Poháry, pamětní trika, ceny a výhry od všech, kdo nám pomohli tento závod zorganizovat a kdo naši činnost podporují, byly pěknou odměnou pro vítěze stejně tak jako tombola, kterou jsme odměnili všechny, kdo nás svým dobrovolným startovným podpořili. Pratecké hrby 2017 pro mě skončili v neděli ve 22.00 hod., kdy Peggy s Adamem odjeli domů. Úplný konec však bude po dopsání tohoto článku a zveřejnění výsledků tohoto ročníku.

Závěrem mi dovolte poděkovat panu starostovi Janu Vovesnému za podporu i pomoc, firmám Isoma, Inca Collagen, Messenger, IN PARK Ostrava, FIT PARK Ostrava, Pedal sport, zástupcům značek kol Lapierre a Ghost, panu Pavlíčkovi za podporu, svému realizačnímu týmu, všem co pomáhali na brigádách a i těm, jejichž jména zde nezazněla a jakkoliv nám pomohli, nebo podpořili.

Děkuji všem a již teď vymýšlíme jak dál, neboť podzimní kolo Prateckých hrbů se blíží.

S pozdravem Štěpánek Richard