Tma je odjakživa jev vyvolávající obavy a strach. Snad je to v nás lidech zakořeněno, nebo určitým způsobem vypěstováno. Tmu si totiž spojujeme s něčím tajuplným, nadpřirozeným a někdy i strašidelným až hororovým. Spojte tmu a pohyb a dostanete logické spojení pohyb ve tmě.

Na svých trénincích, závodech i výpravách se mi nezřídka tma stala společnicí až do ranních hodin. S jejím odchodem přišlo většinou ráno, jen ve Finsku večer. Tento můj poznatek vyplývá pouze z vnímání intenzity světla. Hodinově je ráno i tam. Ve Finsku je v zimních měsících stále taková zvláštní šedo-tma, a potom přijde noc.

Nešlo se s Vámi nepodělit o pohyb ve tmě, a tak druhé kolo Těžké Pratecké hodiny proběhlo 12. srpna, právě ve tmě, a to od 23.00 do 24.00 hodin.

Smyslem celého tohoto seriálu je možnost spojení pohybu všech věkových skupin. Tak se v jeden čas na trať mohou dostat celé rodiny. Příklady táhnou a věřím, že je pro děti velkou motivací být společně se svými rodiči na jednom závodě a sdílet společné zážitky. Jistým limitem byla právě noční hodina tohoto závodu. Co bychom to ale byli za organizátory, kdybychom nevymysleli zpestření doby čekání na start právě pro ty nejmenší. Kromě možnosti přespání ve vlastních stanech či autech bylo pro děti nachystáno i provizorní letní kino. Jak jsem zjistil, nebylo zdaleka atrakcí jen pro děti. Skvělé a na celé akci příkladné bylo to, že druhou a další řady již tvořili děti se svými rodiči. Přičtěte k tomu všemu příznivé počasí a prodlouženou otevírací dobu stánku Rádi Houbové, a pak tomu všemu nebylo co vytknout.

Vše začalo v dopoledních hodinách, kdy jsme za pomoci Karla Dvorského vysekávali trať z bujného plevelu. Struna mizela, a tak na řadu musel přijít trojzubec, abychom alespoň částečně přemohly síly přírody. Po té jsme s Lukášem Mrkvicou začali vyznačovat trať. Téměř čtyři sta metrů ohraničující pásky vyznačovalo, kudy povedou kroky zájemců o tento zajímavý chodecko-běžecký závod. Na řadu přišly i pneumatiky, které mohou na někoho působit negativně, ale věřte, že jsou velmi potřebným variabilním prvkem pro vyznačení tratě. Škoda jen, že je musím sbírat po bikeparku i jindy, než po závodě. V podvečer byla přivedena k trati elektřina a nejefektnější místo (výběh na heliport), bylo nasvíceno. To dodalo celému závodu punc zajímavosti i atraktivnosti. Zbytek tratě byl v režii hvězd, čelovek a jiných svítidel.

Vědom si skutečnosti, že potřebujeme mít jasně viditelná startovní čísla, začalo jejich shánění. Tady nemohu opomenout zásluhu mé Pražské kamarádky Markéty (Peggy), která mi je zapůjčila z jejich oddílu. Nezbylo, než pár dnů před závodem sjet na otočku do Prahy, tam převzít čísla a jet domů. Po 7 hodinách cestování jsem byl s igelitkou plnou čísel doma. -Spokojen, že na ty naše závodníky tentokrát uvidíme.

Doba ledová III. skončila a vše se schylovalo ke startu. Ne všechny děti však zalezli do spacáků. Mnohé následovaly své rodiče k prohlídce trati. Kluci z místního SK Prace vytáhli na balkón kabin časomíru a vše mohlo začít.

Tomu všemu předcházela prezentace. Postupně se lidé trousili a zapisovali. Celkový počet závodníků se zastavil na čísle 26, což mě velmi potěšilo. Na první ročník a na takovou noční dobu to byl skvělý výsledek. Lidé přicházeli z různých akcí, aby si tuto záležitost nenechali ujít. Někteří vydrželi s napěněnou sklenicí až do startu, aby pak draze doplněné kalorie spálili v hodinovém souboji se všemi a ke konci i sami se sebou. Vážím si opravdu všech, kteří neváhali tuto akci svojí účastí podpořit. Velkým překvapením byla účast bývalého brankáře Prateckého Sokola Prace, pana Luboše Palečka, který se registroval se slovy: „Dobrá akce se musí podpořit“. Vyzbrojen čelovkou a reflexní vestou stál ve 23.00 hodin na startu se všemi borci, aby se popral se 60 minutami na připraveném okruhu.

Vědomi si času, který byl před nimi, vydalo se všech 26 borců (žen i mužů) kroužit celou hodinu po trati. Po několika minutách se nám startovní pole roztáhlo po celém okruhu. Všude pobíhající světlušky dodávali závodu na atraktivnosti a nebojím se říct, že i na kráse. V prostoru startu a cíle se počítali závodníkům kola a jen traťoví komisaři Petr Pavlík a Lucka Čadílková věděli, kdo si jak v celkovém pořadí vede.

Čas byl neúprosný, ale ani síly nebyly nevyčerpatelné, a tak všichni asi přivítali s radostí šedesátou minutu závodu. Skvělá atmosféra doplněná záblesky vesty pana Palečka a hlasitou muzikou linoucí se ze sluchátek Tomíka Pavlíka, gradovala s každým kolem. Závěr patřil únavě a vyčerpání, kdy za cílovou čarou odpočívalo v horizontální poloze několik borců. Některým se dostalo židle, zbytek postával všude kolem.

Unaveni, ale plni dojmů z takového zážitku, jakým bezesporu tento závod byl, sdělovali si někteří svoje pocity u ohně až do brzkých ranních hodin. Ráno nás zastihlo u stolu nad kávou a snídaní, jako by se tady v noci ani nic nedělo. Němým svědkem bylo jen svalstvo účastníků, které méně či více na předešlou noc nedalo některým účastníkům zapomenout.

Na závěr jen konstatování a fakta:

1 kolo = 550m.

Celkem uběhnuto všemi závodníky 321 kol, což je 176,55 km.

Těším se na další akce, jako jsou Pratecké hrby (7. října) a Těžká hodina (14. října).

Nezapomeňte, že všechny výsledky jsou započítávány do Sportovce roku 2017. Pokud ještě přemýšlíte jak se začít hýbat, tak nepřemýšlejte a přijďte mezi nás na K10. Každou středu dáváme 10 kol za fotbalovým stadionem ať již chůzí, nebo během. K10 je totiž pro každého!!

Zdraví Vás Štěpánek Richard