Je 5 hodin a 30 minut, sobota 10.6. Vycházím z domu směr bikepark. Již od 5 hodin sleduji zataženou oblohu a věřím, že vodu mraky udrží minimálně do 11:30hod. To bychom měli za sebou již polovinu prvního kola závodu ze seriálu: „ Pratecká těžká hodina.“ Tento seriál se skládá ze čtyř závodů a tuto sobotu se uskuteční první kolo .

5 hodin, 40 minut. Už je jasno, že to mraky neudržely. Nedá se nic dělat, příroda je pánem. Ale na druhou stranu, jak hlásá název závodu, jde o „Prateckou těžkou hodinu.“

Trať má dvě varianty a rozdíl v délkách je 30 metrů, což je zanedbatelné. Trať s využitím heliportu Prateckého bikeparku má délku v optimální stopě 530 metrů. Kratší varianta, která se dnes poběží, má délku 500 metrů a je volena tak, aby se dala absolvovat i za deště. V tomto je tento závod pro organizátory podstatně jednodušší než Pratecké hrby. Podstata tohoto závodu je v uběhnutí co největšího počtu kol vytýčeného okruhu za hodinu.

Tyto řádky vznikají ještě před závodem a za okny sleduji provazy vody smáčející naši trať. Jsem zvědav, jestli lidé přijdou, a pokud ano, tak kolik. Schválně si teď tipnu, že přijde 12 lidí. Je to odvážný tip, ale nejde o hazard, tak se to může. V 7:50 hodin neprší a já si přeji, ať to vydrží. Další řádky vzniknou jako reakce na proběhlý závod.

Je 19 hodin. Venku svítí ostré sluníčko, které sem tam vystřídá  mrak. Sedím ve vlaku do Ostravy a dnešní závod je pro mě ještě doznívající minulostí. Již mohu bilancovat a dělat závěry, neboť vím, jak vše dopadlo.

V 8.30 jsme vyzdobily trať bannery, ať to má správnou sportovní atmosféru. Při minulém závodě jsme na trati zapomněli banner ostravské firmy IN Park Ostrava. Je červený s bílým nápisem a bohužel někdo nám jej uklidil dřív, než jsme se nadáli. Popravdě nevím, jak budu tomuto sponzorovi vysvětlovat, že zapůjčený banner nemám. A tak se obracím na Vás, drazí spoluobčané, pokud tento banner máte doma, vraťte nám ho. Ušetříte mně nepříjemné vysvětlování a jeho nahrazení. Klidně ho jen pohoďte na bikeparku já si jej rád zvednu. Pokud se to podaří, děkuji a pokud ne, tak se nedá nic dělat, moje chyba.

Po vyzdobení tratě jsem zašel za hráči nohejbalového turnaje, které déšť také zrovna nenadchl. Sprchlo ještě několikrát. Krátce jsme pohovořili a popřáli si navzájem pěkné počasí. Doma jsem naložil aparát, výhry, nezbytnou techniku a se svým upraveným vozem na kancelář jsem odjel na místo prezentace. Mezitím si sluníčko vzalo službu a začalo o sobě pěkně dávat vědět. To však již začali přicházet první, druzí a další závodníci. Kancelář „makala“ na plné obrátky a startovní listina se úspěšně plnila.

Posledním vydaným číslem bylo číslo 25 a to bylo nad očekávání dobré. Můj troufalý tip byl o více jak 100% překročen.

Do startu zbývalo jen 10 minut, a tak po krátkém seznámení závodníků s tratí mohlo vše vypuknout. Digitální hodiny na kabinách neúprosně odkrajovali minutu po minutě a závodníkům přibývala na účtu uběhnutá kola. Každý po svém zdolával kolo po kole. Někdo celou hodinu šel, jiný střídal běh s chůzí. Byli i tací, kteří celou hodinu běželi. Po několika kolech již nikdo kromě nás nevěděl, kolik má kdo kol a kdo je vlastně první. Během závodu jsme potřebným rozdávali balenou vodu, takže pitný režim byl zachován. Sympatické bylo pozorovat paninku se psem, stejně jako mámu s dítětem v nosičce. Každý si to užíval po svém a hodina plynula. Poslední minuty již byly, jak se lidově říká, na krev. Počítala se jen kola doběhnutá v limitu 60ti minut, a tak poslední kola byla vabank. Někteří doběhli a někteří svůj cíl jen měli na dohled. Limit však nestihli, a tak se jim okruh již nepočítal. Ale to přece nevadí, šlo o první těžkou hodinu a já myslím, že krom toho, že byla těžká, byla také vydařená.

Zajímavá byla také tipovací soutěž, kterou jsme vyhlásili u prezentace. Kolik uběhne vítěz kilometrů? Vítěz sám tipoval téměř přesně a vzdal se výhry, neboť, jak řekl: „Vím, jak běhám, a tak by vlastně nebylo fér, abych vyhrál“. Změnili jsme zadání otázky: „ Kolik uběhli všichni závodníci dohromady kol? Jaký je výsledný součet kol všech závodníků?“.

Nejbližší tip se lišil o 11 kol. Celkový součet činil 411 a hádáno bylo 400. Vítěz si odnesl kompresní podkolenky a já věřím, že mu pomohou v jeho sportovních aktivitách. Naši závodníci tak v přepočtu na kilometry uběhli 205,5 km. Což je trať dlouhá zhruba z Prace do Prahy. Tak vidíte, kam bychom ve štafetě doběhli.

Na řadě bylo vyhlášení. Vyhlašovalo se ve čtyřech kategoriích. Dívky, chlapci, ženy a muži. Odměnou byl originální diplom vytvořený pro tento závod, stejně jako, věřím, že užitečné věci pro sport a volný čas.

Než jsem se nadál, utichla muzika, zmizely bannery, uklidili jsme bikepark a bylo po všem. V mých očích vydařená premiéra byla za námi. Lidé se pomalu vytratili a já doufám, že v nich zůstal dobrý pocit z této první „Těžké Pratecké hodiny.“ Další totiž startuje 12 srpna a je to noční „ Těžká Pratecká hodina“ – kategorie chodec běžec, která startuje ve 23:00 hodin opět v prostoru bikeparku v Praci. Těším se na Vás a Vaše zážitky.

Za realizační tým Vás zdraví Štěpánek Richard