Milí drazí přátelé, nepřátelé sympatizanti, odpůrci, ženy, muži, vy co víte co jste, vy co nevíte co jste, vy co si to teprve rozmýšlíte, pravice, levice i klidně ty na talíři ústřice. A také vy,  kteří jste se sem nevešli, nebo jste se v žádné skupině nenašli. Ono vlastně stačilo napsat: „Zdravím všechny čtenáře tohoto příspěvku.“ Ano, zdravím Vás a díky tomu, že Vás mohu oslovit, si uvědomuji svoji jedinečnost. V čem spočívá moje jedinečnost? V uvědomění si sama sebe. Teď si dovolím vyplout ze stínu narcismu, který na mě uvrhly předchozích pár vět. Chci Vám sdělit to, co není ani tajemstvím, ani objevem: „Každý z Vás je jedinečný.“ Nečekejte žádnou osvětu, kázání, nebo slova o mravních hodnotách. Myslím, že tím je svět zaplaven a doslova se předhání v předvádění se. Často se však zapomíná na člověka jako jedince. Žádná kniha, poučka, dokonce ani plamenný projev neposunul člověka ani o milimetr v jeho životě, pokud se nerozhodl on. Proč to píši? Možná proto, že mezi Vámi již dlouho nebudu. Možná proto, že si čím dál více uvědomuji, že sem tak úplně nepatřím, nebo patřit nechci. Znovu je tady ta jedinečnost v možnosti, kterou mám já, vy, i oni. Nebo třeba on, ona, ono. Každý ať se zařadí dle svého stupně možnosti chápání. Kdysi mi moje kamarádka Káťa napsala: „Vítej v modrém světě.“ Tehdy jsem nechápal, co je to modrý svět. Vysvětlila mi, že je to facebook. V té době jsem nabyl dojmu, že jej potřebuji. To bylo v den, kdy jsem se zaregistroval, nebo zapsal, nebo poprvé přihlásil. Prostě jsem vstoupil do tohoto světa a nějakou dobu zde žil. Říkalo se, kdo není na fb, jako by nebyl. Vlastně zde žiji, ale s přibývajícím uvědoměním zjišťuji, že daleko více bere, než dává. Rozšířím toto své uvědomění na daleko širší spektrum a dám mu jasné jméno. Ptáte se, komu dám jasné jméno? Tomu, kdo víc bere, než dává. Dřív však, než jej pojmenuji, Vám řeknu, co jsem si uvědomil a proč je dobré přemýšlet nejen o tom co říkám, co dělám, co přijímám, ale o tom, jestli jsem to opravdu já, nebo jsem se změnil v klubko nadiktovaných frází, pouček, výmyslů, manipulativních zpráv a „100 % zaručených“ zpráv. Vím, že se dá žít ve virtuálním světě a mít virtuální přátele. Žít v nějaké blažené nevědomosti a děkovat svým virtuálním přátelům, že si v den Vašich narozenin na Vás vzpomněli a popřáli Vám k narozeninám. Ono to je totiž trošku jinak, nebo lépe řečeno úplně jinak. Z 93 a možná i více % si na Vás nikdo nevzpomněl. Nebuďte smutní ze zjištění, že většině lidí skutečnost, že máte narozeniny, byla oznámena a tak Vám napsali. Snad jsem Vám nezkazil náladu, nebo Vás nepřipravil o jednu z iluzí. Nechcete mi přece říct, že jste šťastní, že v den Vašich narozenin Vám píše celý svět. Vaši opravdoví nejbližší Vám popřejí osobně a nebudou přece používat šablonu. Virtuální svět postupně vytlačuje fantazii a představivost. Tento svět dává, myslím ten virtuální, má moc  dát lidem křídla. Malincí mohou být vůdcové, zakomlexovaní se mohou zbavit komplexů a vystupovat sebevědomě. V tomto, v podstatě anonymním světě, můžete totiž být kým chcete. Díky tomuto světu si můžete změnit svoje jméno, podobu, pohlaví, přesvědčení. Můžete si zde hrát na schovávanou, nebo pod maskou říct komukoliv co chcete bez zodpovědnosti a možného postihu. Ano vím, co mi chcete říct, jsou zde přece pravidla a zákony. To jsou, ale pro koho? Tento svět je „skvělej“ taktik, stratég a má nepředstavitelnou sílu. Síla, která není vidět ani cítit, neboť se chová jako myšlenka. V tom je její nebezpečí.  Pracuje s informacemi, které nám podsouvá, servíruje přímo do našeho centra, tedy do mozku. Má neskutečnou sílu, kterou nazýváme manipulace. Dokáže zasáhnout jedince, infikovat jej. Ten takto raněn informuje o svém zásahu další, je přenašečem infekce a dokáže mnohé „nakazit. Stejně jako jedince, dokáže zasáhnout skupinu, stát, svět. Chová se totiž jako sniper (odstřelovač). Pracuje tiše a míří přesně. Míří totiž na hlavu. Na Vaši hlavu. Kdo to je, jak se jmenuje? Je to INTERNET! S každým jeho spuštěním zasáhl svůj terč – do černého. Někteří z Vás to tuší, někteří z Vás to i ví, ale největší část z Vás se mnou nebude souhlasit. Téměř každý z nás ví, že sniper není vidět a vždy si počká na tu správnou chvíli. Může to trvat hodiny, někdy i dny než zmáčkne spoušť. Hodně lidí to ví, ale jen málo kdo je ochoten si připustit, že míří právě na jeho hlavu.

Myslím, že si dokáži představit jen zlomek reakcí, které má slova vyvolala. Možná se mílím a mé přesvědčení je milné. Zatím jsem však nenašel argumenty, které by mi jej vyvrátily. Tím myslím opravdové argumenty, ne ty fráze a poučky, které tak rádi lidé kolem sebe šíří aniž by se nad nimi zamysleli. Celé bych to přirovnal ke dvěma útržkům toaletního papíru ve větru. Každý z nich znázorňuje mozek. Liší se jen tím, že jeden je použitý, tedy nese na sobě informace v podobě biologického odpadu. Vím, co se Vám vybavilo, ale zkuste si pod tím lejnem na papíře představit množství vědomosti ve svém mozku. Čím více vědomostí máte, tím je Váš papír odolnější proti destabilizaci. Ti co tvrdí, že není potřeba nic vědět, neboť si vše najdete na internetu, znázorňují ten nezatížený mozek v podobě čistého papíru. Představte si, že vítr zesílí. To je ta chvíle, že nejste připojeni. Délka, třeba několik hodin. Spousta z nás řekne, nejsem připojen, musím počkat. Teď si představte, že začne foukat víc. To znamená, že připojení bude nedostupné déle, třeba několik měsíců. Nevím, co budete říkat, ale vím, že spousta z nás začne mít problémy. Nejen psychické, ale i existenční. Lidé se budou muset v sobě vzdát okovů, kterými byli přikování k tomuto vůdci. Bude to těžké, ale oni budou vědět, že se za nějaký čas budou znovu moci nechat ovládnout a každý den i několikrát budou hledat jeho nástrahy v podobě sítě pokrytí, do které s velkou úlevou skočí a nechají se jí houpat. Situaci, tu apokalyptickou, kterou si mnozí nedovedou, ba ani nechtějí připustit rozebírat ani nemusím. Konec internetu. Nebo stačí jen závislosti na něm. To chce opravdu silnou osobnost, která si na hlavu mířit nenechá. Můžeme jí být, byť nemáme svaly jako Herkules a sílu jako Atlas. Je to ale práce, práce sami na sobě v podobě soběstačnosti. Mít v mozku víc, než jen pud sebezáchovy, který nám většinou zbude, pokud pominu, že jste si mozek nevymyli nějakou tou chemií. To bych zde však již nemluvil o vás, ale o nějaké bezvýznamné loutce. Mluvím zde o vaší vnitřní vybavenosti. Takový arsenál informací, který vám pomůže se zorientovat, pomůže vám být samostatní, pomůže vám řešit různé situace, pomůže vám přežít. To je ta biologická stopa na vašem toaletním papíře, to je to množství vědomostí ve vašem mozku, to je to, co vás v těžkých životních situacích může udělat stabilními. Přijde vítr a člověk s mozkem podobným lehkému toaletnímu papíru (zastávající názor, že vše si najde na internetu a tuto osvětu šířící) je téměř okamžitě nekontrolovaně smýkán. Ten druhý, s mozkem připodobněným k papíru s biologickou informací však je stabilní. Jeho stabilita je přímo úměrná na množství informací. Víte, kolik informací o sobě ve svém biologickém odpadu poskytujete? No nic, přeberte si to, jak umíte, ale pokud si myslíte, že se vás to netýká, mám tady pro vás test. Ano test i pro vás křiklouny, hrdiny, „borce největších formátů“ z kategorie virtuálního hrdinství.  Jednoduchý a věřte, že jej zvládne každý, samozřejmě za předpokladu, že bude chtít. Ptáte se, v čem spočívá? Odpojte se od internetu. Nemusí to být od pracovního, ale od všeho ostatního. To znamená, sociálních sítí, toku zaručených zpráv, her, atd. Jen pracovní věci. Potom čekejte. Pozorujte se. Co děláte, na co myslíte. Tím odpojením jsem nemyslel na chvíli. Odpojte se třeba na 14 dní. Uvidíte sami, kdo se ke komu připlazí, jestli vy k němu, nebo on k vám. Uvidíte míru své závislosti a nesoběstačnosti. Zaplať pánu bohu pro mnohé, že jde jen o test. ZATÍM!

Inteligentní Neřád, Tebe, Energicky, Rytmicky, Nesmlouvavě, Egoisticky, Tlukoucí.

Inteligentní Neřád Tepající Energickým Rytmem Nesmlouvavé Egoistické Taktiky