Napadlo vás někdy zamyslet se nad tak známým slovem? Hrazení, zátarasa nebo co to vlastně je a proč? Napadá mě, že každého tady napadne souvislost s hokejem, protože právě s tímto je toto slovo nejvíce spojováno. Co tak rozvinutí tohoto sova do širšího měřítka, rozložení na významové činitele, rozcupování a následné pitvání tohoto slova mě dostalo tak daleko, že jsem se z ohraničené plochy kolem kluziště dostal až k počátku života.

To slovo má tolik významů hmatatelných ale i virtuálních. Jakákoliv ohrada ale vlastně i zeď může být mantinelem stejně jako pomyslná hraniční čára, stejně jako naše fantazie. Podívejme se na dítě a jeho fantazii. Klidně si nechá narůst křídla, nebo se změní v netvora. Pokud si bude přát, bude i sněhem nebo řekou, je mu to jedno protože jeho fantazie nemá mantinely. Ovšem to by nebyl homo sapiens, aby dítěti tyto mantinely nepostavil. Dostáváme se k významu slova mantinely. Moudří lidé v knihách o významu slov praví, že toto slovo se dá definovat jako, cituji : „prostor pro vzájemnou interakci a způsoby chování “( má to ještě pokračování ale to až později ať se v tom neztratíme). Interakce, znamená totiž , jak jsem se dočetl: „Vzájemné působení dvou nebo více činitelů“. Bum a je to! Máme tady rodiče, pěstouny, učitele, vychovatele, úředníky, politiky, a ti všichni působí na naši hrací plochu. Máme tady ale i další chytré subjekty jako jsou , zřízení, mocnosti, církve, sekty a v neposledním řadě i média. Tito už působí na daleko větší plochu než je naše kluziště, protože naše kluziště je součástí dalšího kluziště a už tady máme další mantinely. Říkáte si paráda, vím kde mám hrát, vím kde mám stát. No dobře ale co když už nebudu chtít hrát a nebudu chtít stát. Překročím tedy svoje mantinely, které mohu ovlivnit a jsou zde další mantinely. Jsou větší a vyšší. No, ty jsem ale nestavěl, pomyslíte si a je dost možné, že se Vám ani nebudou líbit. Rozhodnete se je překročit, ale ouha máme tady interakci, někdo za vás rozhodl, zatím co jste si hráli na tom svém stadionu se svými mantinely, které Vás však trošku oddělily od dění za nimi. Tak se stalo, že když Vaše hra skončila zjistíte, že za Vašimi mantinely se hraje hra jiná, která se Vám už tolik líbit nemusí, ale to už tady máme soudružku interakci a ta se o Vás postará. ,,Ááááá, to zní hrozně“, jako bych slyšel ale vždyť se rozhlédněte kolem. Kolik malých kluzišť obehnaných ne mantinelem ale betonovou zdí všude kolem vidíte. Lidé se zavírají do svých, v lepším případě thůjemi , obehnaných domů, usedají k televizím napájeni černou vodou a krmí se vychladlými usmaženými smotky.

,, Ti venku ať mi dají pokoj“, takto zní zvuk petlice, která nepropustnost mantinelů jen zvýší. Často soused nezná souseda, nanejvýš tak z kamerových záběrů, které chrání jeho kluziště. Možná právě toto je manipulativní význam věty, která pokračuje: ,,…hranice a limity pro kulturní způsob chování“(konec definice interakce). Ano chováte se přesně tak, jak někdo chce. V mantinelech jiného kluziště, kde se ovšem nehraje podle Vašich pravidel. To to není Vaše kluziště i kdyby se tak sebevíc tvářilo. Vážně si to neuvědomujete vážení homo sapiens?

Tak to zkusím ještě jednou. Vraťte se k počátku, když jste se rodili s vidinou titulu homo sapiens. Procházeli jste těmi nejužšími mantinely, jimiž byly porodní cesty Vaší mámy a moc se Vám to nelíbilo, soudě podle toho křiku když jste se narodili. Když se Vám podařilo dostat se z takto těsných uliček, měli jste největší šanci, být tím malým snílkem, který od jednoho mantinelu nevidí k druhému. Postupem času se stáváme tak nějak stádově semletí. Jsme společně na jednom kluzišti, které není naše a nemáme zájem o hru. Sny jsme vyměnili za bloudění v rádoby vymoženostech doby. Že by za vše opravdu mohla ta interakce? Že bychom nebyli její součástí? Že bychom to nebyli my? Myslíte, že pomůže říct : ,,To oni“? A komu to řeknete? Těm co zde to slovo zastupují? Tak dřív, než si sednete s dálkovým ovladačem do pohodlné sedačky, s cílem zabití plynoucích minut Vašeho života, věnujte, prosím pozornost zbytku tohoto článku. Jednou totiž přijde čas kdy, podobně jak jsme sem přišli, budeme muset odejít. To je fakt a nevyvratitelný. Opět přijde někdo, kdo nám nastaví mantinely. Tentokrát na míru. Co uděláte? Budete křičet jako na začátku?

Na závěr mám pro vás ale dobrou zprávu: ,,Tyto mantinely už Vás trápit nebudou a to i přesto, že budou nejen z boku ale i zespodu a vrchu“. Už na Vás nikdo nikdy nebude moct. Říká se tomu konec, šlus, ende.

Nenastal právě ten čas rozšířit svoje mantinely, vytáhnout hlavu z písku a přestat dělat, že se mě to netýká? Protože jeden titulek nejmenované knihy hlásá, že každá vteřina se počítá. Tik, tak, tik, tak, tik, tak ………..