O K10 jsme zde psali již několikrát a tak si jen ve stručnosti připomeňme, že vznikla jako součást projektu všichni zpět do ulic a za pár měsíců to bude rok, co oslavíme její první narozeniny. Sleduji její vývoj a stále jsem čekal, jak bude reagovat na okolní vlivy. Zezačátku jsem si říkal: „Počasí.“

To bude oříšek. Bude zima, bude pršet, bude horko. A jak řekl tak bylo a bylo ještě hůř. Často se obávané veličiny spojily v jednu a to potom byl dvakrát větší důvod vynechat.

Ale ne, nestalo se tak. Lidé se jen více oblékli a na jejich tvářích byl vidět spokojený výraz nad tím, že v tom nejsou sami. Vybíhali na svoji trať a zase spěchali domů, neboť zdraví je na prvním místě a není důvodu zde prochladnout zbytečným postáváním. Ale přišli a nenechali padnout projektu, kterému úplně všichni nevěřili.

Dále jsem si říkal: „ Svátky, vánoční čas, posilvestrovský čas.“

Tak na to jsem zvědav. A byly zde. A zase nic je neodradilo, pojali jsme to jako společenskou událost. Důvod k setkání a společně strávenému času. Všichni společně na jednom místě, samozřejmě hned po odběhnutí K10. Stejně tak i na nový rok.

Jaro a začínající léto to bude přece jenom více publika, to možná mnohé odradí. Vše sleduji a jen tak konstatuji: „Přišlo jaro, bude začínat léto.“

Jarní deštíky, nikdo neřeší. Lidé jsou tady. Již neběháme všichni přesně v 18.00 hod. Někteří začínají dříve a někteří kousek po šesté, ale stále jsou tady a tak stále vidíte několik postav na jejich trati. Na K10. Přicházejí noví a lidé se druží. Povídají si a nejsou bariéry. Pohyb je spojuje, protože nezávodí, jen se hýbou a mají ze svých pokroků radost. Lidé posedávající u stánku řeší svoje zájmy a tak se k nim K10-kaři často přidají a mohou svá témata prolnout. Mám z toho upřímnou radost, neboť mnozí díky K10 jsou zpět. Opustili ulitu domova a zjistili, že je to doopravdy fajn být sám se sebou a zjišťovat, že co jsem si myslel, že nejde, tak najednou jde a jde ještě víc, ale nepředbíhejme událostem.

Jak jsem zjistil, K10 již není výhradně jen středeční záležitost, ale začala se běhat i dopoledne. Děvčata, co opravdu nemohou v klidu si odběhnout odpoledne, prostě začala chodit dopoledne a spokojenost je na všech frontách. Tak se stalo, že minimálně dvakrát v týdnu se běhá i dopoledne a to mě připadá nejúžasnější. K10 svojí jednoduchostí a dostupností říká, že můžete.

Zbývá jen dodat, že pokud chcete vědět o dopolední K10 víc zeptejte se Rádi Houbové na stánku na hřišti, ta ví víc, protože se té dopolední účastní. Pro všechny, co ještě váháte, přestaňte váhat a přijďte. Jsme tady, každou středu od 18 hodin. Nenápadně se zapojte a potom, když zjistíte, že jste všem jedno, tak to po svém rozbalte. Nezapomeňte si počítat kola, neboť i hřiště má svoji zavíračku.

S pozdravem z dnešního zamyšlení vás zdraví Richard Štěpánek