Je to symbol, nebo jen naše představa. Co se vám vybaví, když někdo cituje výše napsaný nadpis? Vlny, moře, ostrov, samota, beznaděj, nebo naopak naděje? Myslím, že dopis v láhvi symbolizuje především informaci. Je úplně jedno jakou, ale informaci. Když tak o tom přemýšlím, tak dopis v láhvi může být symbol něčeho potřebného, co bylo ve správný čas nalezeno. Správným časem rozuměj dobu, kdy ještě nebylo, nebo není pozdě. Dobu, kdy zbývá ještě tolik sil nebo času, zvednout se a jít, říct co jsem neřekl, nebo udělat to, co jsem vždy udělat chtěl.

Najít tento dopis pozdě, znamená, že ta pomyslná láhev skončila někde u nepřístupných neobydlených břehů. Prostě nebyla objevena. Takovou pomyslnou lahví může být i informace, která se k vám dostane v pravý čas. Stejně tak může být pomyslným dopisem v láhvi změna. Myslím tím změnu k lepšímu. Pod tím symbolem můžeme najít i výsledek naší dlouhodobé snahy nebo práce. To naplnění, když naše práce, snaha, píle, víra, jednou vydá svoje ovoce. Co se za tímto výsledkem skrývá?

Jsou to hodnoty. Hodnoty, které člověk ctí. Hodnoty, které ho charakterizují, a které vypovídají o daném jedinci. Jakýsi pevný základ, na němž postavil svůj život. Základ, který mu někdo vštípil a on v této technologii budování pokračuje.

Moc bych si přál, aby moje konání, práce i činy, byly dopisem v láhvi. Právě tím, který někdo vyloví a pro něhož bude ukázkou, návodem, nebo klidně i stavebním kamenem, který bude součástí jeho životního díla. Teď něco konkrétního a vyberu si právě sebe. Věřím, že nemusím být součástí stádového efektu, že psychika je klíč ke zdraví i nemoci. Věřím, že ve zdravém těle zdraví duch, a proto sportuji. Pracuji od 5 hodin ráno, vydal jsem motivační knihu, nemám televizi, chodím spát o půl deváté, svůj volný čas věnuji své dceři a bráním její dětství. Nejvíce jsou pro mě zážitky, protože ty mi nikdo nevezme. Čest, slušnost, ohleduplnost, úcta, láska, rozvaha, vytrvalost, desatero a cit, jsou stavebními látkami pro moji osobnost, jakýmsi dopisem v láhvi. Dnes se mu někteří, možná mnozí, smějí, ale všeho do času. Už tady bylo mnoho rádoby chytrých rad, návodů, pouček, které byly založeny právě na stádovém efektu, popularitě, nebo mediální kampani. Najednou jsem poslouchal, že je vše úplně jinak, a že příroda se v tom vlastně nevyzná. Někdo vystřelil a všichni běží. Neptají se proč a kam, jen běží. Hlavně, ať nevyčnívám z řady, nemusím přemýšlet a nedej Bože mít svůj názor. A tak často slyšíte… psali to tam a tam… řekl to ten a ten. Takové hlasité „BŮŮŮŮŮ…“.

S jistotou mluvím jen o věcech, které jsem zažil, nebo se kterými mám zkušenost. Krásným zobrazením dopisu v láhvi je preparát, který mi donesl můj kamarád, po havárii do nemocnice, pro lepší hojení. Krásně je zde vidět v doručovatelském slangu čas podání, doručování, přijetí i účinku.

Představte si to semnou:

„Přinesl mi jej do nemocnice“ – to je ta láhev, která přistála u mého břehu čas doručení.

Odpočítávám tablety – jako bych právě rozbaloval již výše zmiňovaný dopis – čas převzetí.

Polykám tablety – tak může vypadat čas čtení.

Můj organismus si bere potřebné látky pro hojení – to je ten příjem informací, účinek obsahu, který mi byl v láhvi doručen. Věřím a mám vyzkoušeno, že zrovna tato informace je správná, funguje a jsem rád, že dorazila k mému břehu!

Drazí čtenáři, i moje psaní je takovým dopisem v láhvi. Doufám a přeji si, aby k našim břehům doplavala vždy ta správná láhev, ve správný čas. Je tady ještě jedna cesta. Cesta, která si žádá osobnost. Cesta, kterou můžete nastoupit i vy a být tím, kdo do pomyslné láhve vloží dopis. Pak buďte těmi, kdo o svém dopise přemýšlí, neboť Vám by mělo záležet na tom, kdo jej bude číst a co čitateli přinese. Pokud to někdo nechápe, tak my jsme pisateli vlastních dopisů, budovateli základů a následných staveb. Zahoďte alibismus a sem tam si po sobě přečtěte, co jste napsali. Nikdy nevíte, kdo právě Vaši láhev vyloví.