Tak nějak začíná jedna z mnoha krásných českých, nebo chcete-li moravských lidovek. Tak nějak může začít i tento můj příspěvek do našeho zpravodaje. Mnozí z Vás si všimli, že se mezi polní cestou a fotbalovým hřištěm začíná něco dít. Spíše to vypadá, že zde vzniká poměrně rozsáhlá černá skládka.

Kupí se zde hlína převážně žlutá a nikdo neví proč a jak je to možné. Dovolte abych uvedl věci na pravou míru. Začnu tak trochu z historie.

Vyrůstal jsem v této obci a jako kluci jsme se snažili využít každou možnost ke sportování. Zdaleka jsme neměly možnosti, vybavení a ani rozhled dnešních dětí a přesto jsme žili tak nějak akčněji. Do posečené trávy jsme skákali přes laťku skok vysoký, na hliněném plácku pořádali fotbalové, hokejové, nohejbalové zápasy. Hráli na kolech vyřazovanou a nesčetněkrát pořádali i závody v ploché dráze. Možná je to úsměvný a i já se tomu po letech usmívám ale i přesto velmi rád na tu dobu vzpomínám. Vzpomínám i na to, jak nás rodiče naháněli abychom už šli domů (dnes je tomu naopak. Rodiče honí děti aby šly ven :o)) . Soutěživý duch byl cítit ve vzduchu. I tehdy jsem na kousek papíru napsal oznámení, že se bude konat brigáda na úpravu našeho plácku. Šlo o vykopání drnů a urovnání. Za nějaký čas přijel někdo s velkým bagrem nasypali nám tam štěrk a vytvořili něco jako hřiště. Dnes zde stojí multifunkční asfaltové hřiště, které již nemá toho dětského ducha, ale slouží dobře a tak buďme rádi, že jej máme. Svůj úkol plní dostatečně a to je podstatné.

Vyrostlo zde i několik stanovišť  pro maminky s dětmi a jedno centrální dětské hřiště. I toto si našlo svoji klientelu a naše obec má další možnost vyžití. Sleduji kdo se pohybuje na všech těchto prostranstvích a jako by zde byla mezera. Ti co už jsou na skluzavkách a prolézačkách , především kvůli svému vzrůstu a někdy i hmotnosti , nežádoucí najednou nemají kam jít. Někde se doslova vyřádit, vyzkoušet něco nového popřípadě se něco naučit . A tak se nám tak trochu nudí a možná u počítačů hledají nějakou tu zábavu.

Jednou jsem na tom výše jmenovaném asfaltovém hřišti postavil pro svoji dceru slalom ze špalíků, které jsou srovnány na velkém hřišti, abych ji naučil lepší obratnosti na kole. Chvíli jsme tak jezdili a najednou jsme nebyli sami ale přidávali se další děti a ne jen děti. Tehdy se mi v hlavě zrodila myšlenka na zbudování něčeho takového, co je nazýváno,, bikeparkem“.

Nechtěl jsem však zatížit obec ani nikoho dalšího zbytečnými požadavky a tak jsem hledal vhodné místo. To jsem si vytipoval právě mezi velkým hřištěm a polní cestou. Plochu, ještě v nedávných letech zarostlou bujnými křovinami. V posledních letech díky spolupráci s JZD se toto podařilo vymýtit, ale stále toto místo bylo nevyužito. Chtěl jsem využít přirozeného stínu stromů a zakomponovat toto hřiště do přírody. Tady se to povede. Mým cílem je zde vybudovat takovou fit zónu. Chtěl bych, aby zde mohly trávit svůj čas i maminy s dětmi, sledujíc je z laviček rozmístěných u trati. Mým přáním, zatím z kategorie science fiction, je vybudovat i stanoviště pro cvičení a tak dát za vznik takovému fit parku, ve kterém by našel vyžití snad každý aktivní člověk. Po jednání se zástupci SK Prace jsem začal tento plán realizovat. Vzhledem ke způsobu financování (příspěvky a pomoc dobrovolníků ) není možno vzít si firmu a nechat vše vybudovat a proto je vše zdlouhavější, než bych i já čekal, ale věřím, že toto dílo bude zrealizováno a přinese mnoho radosti všem z řad dětí i dospělých. Pokud budete chtít jakkoliv pomoci neváhejte se na mě obrátit.

Závěrem Vás chci všechny a hlavně ty co uvažují, že by za hřiště v nestřežené chvíli něco vyvezli požádat:. NEDĚLEJTE TO!!

Vám co už se to povedlo, nezbývá než ,,poděkovat“.

Místo pomoci jste mi přidělali jen starosti.

S pozdravem Štěpánek Richard