Toto heslo na nás křičelo z přezky opasku pionýra, který byl s rudým šátkem a modrou košilí součástí povinného kroje. Řeknete si, pokud vůbec víte, o čem píši, že to byl ten totalitní režim. Dnes už je vše jinak. My už se takto zotročovat nedáme.

Na poslední vyjížďce jedeme a kamarádce se ozývají tlumené zvuky z kapsy dresu. Na otázku, co to má, se dozvídám, že má na svém chytrém telefonu nastavenu nějakou aplikaci, která jí neustále hlásí, jak rychle jede, kolik ujela, jaký má průměr atd. Požádal jsem ji, ať to vypne úplně, nebo alespoň zvuk. Probouzí to ve mně myšlenky o stádě tupých ovcí. Vybavuji si národ neustále koukající do displeje se sluchátky v uších. Téměř jsem přestal vnímat řidiče automobilu, telefonující, sms-kující a nově stále připojené na některé ze sociálních sítí. S hrůzou jsem si začal všímat cyklistů se stejným nešvarem. Nemají problém za jízdy telefonovat, sms-kovat a nově sledovat, co se děje na sociálních sítích. Vrcholem však pro mě byl motocyklista (takový ten skůtrař v nazouvákách s uřvaným skútrem nízké kubatury) kličkující v koloně s mobilem v ruce, ustavičně sklánějící hlavu, šudajíc svůj displej.

Ptám se, kam jsme dali rozum? Nevnímáme, nekomunikujeme, my jsme totiž stále připojeni. Takže změníme titulek na: Buď připojen – vždy připojen. Ale i přes tento trend se vás pokusím v těchto pár řádcích o něco požádat: ,,Vezměte si na kolo raději mozek a pět základních smyslů a uvidíte, jak může být svět krásný“. Vždyť vaše připojení může být počátkem odpojení a volaný účastník nebude dočasně, ale trvale, nedostupný.

Prostě to vypni a vypadni, hlásá slogan firmy Everbike, a já se přidávám.