Vážení všichni, kteří tady píšete o volbách a o kandidátech na prezidenty. Volby jsou za námi a jak dopadly, je věc názoru a možná i přesvědčení. Nicméně nezapomeňte na podstatu věci, kterou se laicky pokusím zobrazit v přirovnání. Každý z nás je buňkou organismu. Organismus funguje podle toho, kolik a do jaké míry, má zdravé buňky. Stejně jako nemoci nezpůsobují zdravé buňky, tak ani války a zlo nezpůsobují slušní a poctiví lidé. V dávných dobách si lidé vyprávěli báje, pověsti nebo pohádky a v nich hrdinové dokázali přemoci zlo a bylo jedno, jakou si na sebe vzalo podobu.

I my máme jednu takovou pověst. Jistě znáte pojem Blaničtí rytíři. Prý vyjedou, až bude českému národu těžko (není to přesně, ale jde o podstatu). Myslím, že mi celá tato situace připomíná čekání na tyto rytíře. Čekáme a ani si nevšímáme, jak umírají lidské hodnoty, jako je čest, úcta, poctivost a láska. Vzhlížíme k tomu maňáskovému divadlu a koukáme, jak někdo mistrně tahá za nitky a pohybuje loutkami po pódiu. Koukáme na tupé pořady a podúrovňové duely. Důvodem však mnohdy není naděje, ale spíše bulvární senzacechtivost. S pozorností čtenářů bulváru dychtíme po levných podúrovňových informacích. Většina to poplive a s nadávkami jdou spát. Proč? Proč dopustíte, aby vám byl znechucen večer tak smutnou podívanou na arénu, která je smutným a politováníhodným počinem v honbě za co největší sledovaností? Zde bych spíše čekal zásah nějakých ochránců lidských práv, nebo alespoň přírody, když se tam ozývalo tolik bučení zřejmě trápeného dobytka. Tato sledovanost totiž ukazuje na naši úroveň. Osobně se divím, že se k tomuto lidé, o kterých si myslím, že jsou inteligentní, propůjčují. Mě by spíše zajímalo, jak to vypadalo po takovém duelu v hlavách těchto dvou jednotlivců. Ne ta nadopovaná podívaná, ať už jedné, nebo druhé televize. Pokud něco takového má rozhodovat o volbě, tak to mohou volební lístky vycházet jako příloha bulváru.

Za mě je president pouze špička ledovce, ale podstata problému je jinde. Podstata problému je totiž v každém z nás. Pokud hledáme viníky, podívejme se do zrcadla. Koho vidíte? Vidíte člověka čestného, poctivého, ctícího morální zásady a zásady slušného chování? Odpovězte si sami, nemusíte to zde psát, ani nikoho napadat. Jen stůjte a dívejte se. Řekněte si to do očí. Kdybychom totiž ctili zásady slušného chování a morálka nám byla denně družkou, pak věřte, že jsme se sem nikdy nedostali. Je totiž jedno, kdo jste, nebo jakou funkci zastáváte. V zrcadle uvidíte vždy jen sebe. Buďte ale klidní, neboť toto platí pro celý svět, nejen pro naši zemi. Za vším zlem hledejte majetek a peníze. Projděte si historii, nebo jen černou kroniku. Lidé vraždili a vraždí kvůli těmto dvěma veličinám, a přesto umírají nejvíce ti, kteří z toho nic nemají. Bijí se za někoho, kdo nemá stále dost. Vlastně i to, že se zdražuje, je válka vedená kvůli penězům. Neteče krev, ale mnozí lidé trpí. A proč? Protože někdo má stále málo. Novodobé otrokářství půjček a úvěrů je naprosto legální a nikdo se nad tím nepozastavuje. Tunelování, úniky, vydírání ve formě povinných poplatků. Ano, na to vše jsme kývli. Nečekejte Blanické rytíře, neboť ti nepřijedou. Spí totiž v nás. Pokud v nás neprobudíme tyto rytíře, tak nám nezbude nic, než být součástí tohoto maňáskového divadla, nechat tahat za naše provázky a nechat se vodit po jevišti tak, jak říká režisér, nebo jak je psáno ve scénářích. Pak ať je president Spejbl. Tento decentní pán je vždy upravený, plynulého kroku, pevných zásad, slušného chování, repre vzhledu a dobrého jména ve světě. Nebo chcete víc od svého prezidenta? I on je totiž stejně jako vy buňkou organismu, jen je víc vidět, než vy. Svět vidí organismus, ne jednotlivé buňky. Zanechte řečí o tom, že někdo není váš prezident. Je a bude. Dokud se totiž organismus nezbaví nemoci, bude nemocný. Nebuďte pluhem, ale oráčem. A na nás záleží, co zasejeme. Zkuste polovinu času, který strávíte u televize, počítače, na internetu na sociálních sítích a často nesmyslných diskusích, věnovat svým nejbližším. A pokud udělají totéž i oni, máme šanci se zase najít a poznávat se.

Hodně štěstí a věřte přírodě, ví, co dělá. A my s tím nic nezmůžeme i když se tolik snažíme. Jsme jen její součástí. Říká se tomu pokora.